Proč nás mozek chrání od nepříjemných emocí a co s tím?

Stává se ti někdy, že necítíš vůbec nic?
Nicota. Otupělost. Ani smutek, ani radost. Prostě nic…
A pak se možná ptáš: „Je tohle v pořádku? Nejsem nějak špatně?“

Chci tě ujistit – je to v pořádku. A ty nejsi vůbec špatně.
Tohle se děje častěji, než si myslíš.
V terapiích to vídám pořád – často trvá, než se člověk vůbec napojí na své tělo a emoce. Někdy to jde hned, někdy pomaleji. Ale každé tempo je v pořádku.

Mozek tě chrání. A to je dobře.

Necítění není chyba. Je to reakce. Ochranný mechanismus.

Někde v minulosti jsme zažili emoci, která byla moc silná. Možná jsme ji nemohli unést. Možná jsme na to byli sami. Mozek si to tehdy zapsal jako ohrožení. A pokaždé, když se dnes objeví něco, co se té emoci jen trochu podobá, zvedne varovný prst: „Tam nechoď, to by mohlo bolet.“

A tělo ztuhne. Emoce se odpojí. Přichází prázdno.

Jak to vypadá v terapii

Klient něco cítí – napětí, tlak, emoci – a najednou cvak.
Ticho. Nic. Odstřiženo.

Mozek zatáhl ruční brzdu. Ne zlomyslnosti, ale z lásky. Chce tě chránit. A dělá to nejlépe, jak umí.

Co s tím?

Pomalu. Jemně. Krůček po krůčku.

V terapii zkoušíme jít blíž. Jen trochu. Když se podaří emoci prožít naplno, mozek zjistí, že už to není ohrožující.
A pak si konečně může oddechnout: „Aha… ono to jde. A nic se nestalo.“

Tímhle způsobem se postupně zmenšuje odpor. Emoce se zase začínají objevovat. A co je na tom nejkrásnější?
Začneš cítit víc sebe. A s tím přichází síla. Klid. Naděje. A ten tichý vnitřní hlas, který říká: „Mám to ve svých rukou.“

Chceš si to vyzkoušet v praxi?

Na webináři zdarma ti vysvětlím, jak emoce skutečně fungují – proč se někdy odpojují, proč se vracejí, a hlavně: jak je můžeš prožít naplno a bezpečně.

💡 Pojď si to zkusit na vlastní kůži.
💬 Pochop líp, co se v tobě děje.
🌱 Udělej první krok k větší vnitřní volnosti.

🎥 Stáhni si hned teď webinář zdarma a začni.

👉 [odkaz na přihlášení]