Je to pár let, co jsem zůstala s dvěma malýma dětma doma na rodičovské. Ačkoliv se na oko vše tvářilo naprosto idylicky, uvnitř mě sužovaly úzkostlivé stavy. Nebylo to ze dne na den, přicházelo to pozvolně, plíživě a nenápadně. Byla jsem ta máma, kterou jsem vždy nechtěla být. Protivná, unavená, otrávená, křičící a bez radosti. Většinu dne jsem neustále sledovala čas a modlila jsem se, aby už byl konec dne, aby to už celé skončilo. Každodenní kolotoč ale nikdy nekončil. Jedno období dětí, které jsem nezvládala se proměnilo zase za jiné a já marně čekala, až povyrostou a bude mi líp. Jenže děti rostly a úleva nepřicházela. Naopak se prohlubovalo mé vyhoření a nechuť k životu.
Po pár probrečených letech mi ale došlo, že se na mojí situaci nic samo měnit nebude. Dokud já něco nezměním, můj život bude stále představovat dramatický film, ve kterém nemám hlavní roli. Ano, skutečně jsem byla přesvědčená, že za moje neštěstí mohou okolnosti. Došla jsem k důležitému uvědomění: „Buď se zblázním, nebo už sakra začnu něco dělat.“ Ačkoliv představa, že skončím v blázinci a nebudu muset nic řešit byla vcelku úlevná, rozhodla jsem se žít a pochopit svoji nespokojenost. Pod mou nespokojeností se totiž skrývalo plno bloků, které mi nedovolaly pořádně dýchat. Tyto bloky jsem zpracovala pomocí metody BeTrue, doprožila všechny emoce, které s tím souvisely a konečně si užívám svoje bytí.
Dnes se budím každé ráno s úsměvem, úzkosti jsem už neměla několik měsíců a konečně mám radost žít.
Úzkosti, vztek, deprese, vyhoření, selhání, zklamání aj. byly mým tématem. Ale nejen mým, tyto témata se i hodně objevují u mých klientů. Nemusíme jen čekat, až nám lékař nasadí antidepresiva, stačí převzít zodpovědnost do svých rukou a pracovat na svých emocích. To vnímám jako klíč k svobodnému životu.
Chceš to také zažít? Chceš konečně mít v životě možnosti, a nejen tiše trpět a čekat, až tě někdo nebo něco vysvobodí? Co můžeš udělat hned, pojď to udělat a nečekej, až ti bude fakt zle. Napiš mi a ráda si s tebou domluvím termín: CHCI LEPŠÍ ŽIVOT