Samota a proč nás tolik ohrožuje?

Samota patří k nejtěžším lidským prožitkům. Neznamená slabost ani osobní selhání. Spíš ukazuje na to, že na samotu nejsme zvyklí a neumíme s ní zacházet. Často se dotýká velmi hlubokých vrstev v nás, a právě proto někdy tolik bolí a vyvolává pocit ohrožení.

Samota jako ohrožení

Když se podíváme zpátky na to, jak jsme se jako lidé vyvíjeli, dává náš strach ze samoty velký smysl. Dříve samota znamenala téměř jistou smrt. V přírodě jsme dokázali přežít pouze jako součást tlupy. Pokud byl člověk z kmene vyloučen, neměl šanci dlouhodobě přežít.

Náš nervový systém si tuto zkušenost pamatuje dodnes. I když dnes sami přežít dokážeme, tělo na samotu často reaguje stejně jako kdysi. Aktivuje se strach, napětí a pocit ohrožení. To, že dnes dokážeme žít sami, je z evolučního pohledu novinka a naše tělo i mysl se s tím teprve učí zacházet.

Samota jako příležitost

Samota je trochu jako zesílení ticha v místnosti. To, co bylo dřív upozaděné nebo potlačené, je najednou slyšet mnohem víc. Nepříjemné pocity, emoce a vnitřní bloky, které jsme dříve zvládali nevnímat, se začnou hlásit o pozornost. Už nemáme nikoho, kdo nás od těchto pocitů rozptýlí a zůstáváme s nimi skutečně sami.

Se zesíleným tichem se často objevuje smutek, strach, nejistota nebo prázdno. Právě tady se u mnoha lidí rodí panika. Myšlenky typu musím s tím něco udělat, musím se toho zbavit nebo musím si rychle někoho najít.

Jenže místo paniky může přijít něco jiného. Možnost se s těmito pocity potkat a začít je zpracovávat. Právě k tomu slouží například metoda BeTrue, o které mluvíme na webinářích zdarma. Díky zpracování nepříjemných pocitů dochází k vnitřnímu posunu a uvolnění. V tomto smyslu může být samota paradoxně tím, co nás k sobě samým přivede.

Je naprosto v pořádku, že v tuto chvíli možná nevíš, jak na to. Nikdo nás to neučil. Naše západní kultura se s pocity příliš nezabývá a spíš nás vede k jejich potlačování nebo „přehlušení“. A to je škoda.

Nemusíš na to být sám

Práce se samotou je proces. Učíme se v něm vnímat své pocity, rozumět jim a postupně s nimi zacházet jinak než útěkem nebo potlačováním. Nejde o to samotu přehlušit ani zaplnit přítomností druhých lidí. Jde o to pochopit, co se v ní v nás děje a jak s tím můžeme pracovat.

Právě proto vznikl členský klub Cesta k volnosti. Není to náhrada za samotu. Je to prostor, kde se společně učíme, jak se samotou i jinými pocity zacházet vědomě. Je to prostor, kde sdílíme vlastní zkušenosti, konkrétní způsoby, které nám fungují, a kde si můžeme uvědomit, že v tom nejsme sami.

Skupina nenahrazuje vlastní prožitek. Nabízí ale podporu, inspiraci a bezpečné prostředí, ve kterém se dá učit, růst a jít do hloubky bez tlaku na to, že bychom měli být jiní, než aktuálně jsme.

Pokud cítíš, že tě tohle téma oslovuje, můžeš se podívat, co tě v klubu čeká. Stačí kliknout na tlačítko níže.