Zamýšleli jste se někdy nad tím, co vlastně máme ve svých rukou? Co můžeme skutečně ovlivnit? Často se soustředíme na vnější okolnosti, na lidi kolem nás nebo na prostředí, ve kterém žijeme. Ale co když je klíčem k většímu klidu a naplnění něco úplně jiného? Inspirací k sepsání tohoto článku mi byla jedna terapie, kde bylo vše krásně vidět. 🌟
Jedna z mých klientek ke mně přišla s problémy, které zná mnoho z nás. Dcera ji ignorovala, a v práci měla konflikt s šéfem. Chtěla, aby se to změnilo. Ptala se: „Co s tím mám dělat? Jak z toho ven?“
První, co nás může napadnout, je hledat konkrétní řešení. Změnit práci, najít „lepšího šéfa“. Nebo se pokusit otevřeně promluvit s dcerou a hledat cestu k lepšímu vztahu. Takto bych to možná kdysi řešil i já. Dnes ale vím, že skutečné řešení leží někde jinde. 💡
Podstatnou otázkou je: Proč vlastně máme potřebu situace měnit? Většinou je za tím jeden společný jmenovatel – nepříjemné pocity. Pokud cítíme frustraci, smutek nebo zklamání, snažíme se upravit okolnosti tak, abychom tyto pocity neměli. Například pokud se necítíme dobře v práci, zvažujeme změnu. Pokud nás trápí vztah s dítětem, snažíme se ho „vychovat“ tak, aby nám jeho chování nezpůsobovalo nepříjemnosti. 😟
Tento přístup však funguje jen krátkodobě. V práci se dříve či později objeví nový problém. U dítěte funguje „výchova“ do té doby, dokud se nás bojí, a pak stejně přijde puberta nebo dospělost a vše se změní (třeba nás začne ignorovat). 🙄
Jedním z nejdůležitějších poznání je, že svět bez nepříjemných pocitů neexistuje. Vždy budeme čelit situacím, které nám způsobují diskomfort. I kdybychom vytvořili dokonalé prostředí pro sebe, mohli bychom tím způsobit nepříjemnosti někomu jinému. Tato honba za ideálním světem je proto utopie. 🤷♂️
Co tedy můžeme ovlivnit? Nedokážeme měnit vnější okolnosti tak, aby nás nikdy nezasáhly. Ale můžeme změnit to, jak je prožíváme. A právě to je klíč. 🔑
Když jsme s klientkou rozebírali její problémy, zjistili jsme, že pod povrchem těchto situací leží její vlastní vnitřní pocity (jak taky jinak?). Konflikt s dcerou ji nutil čelit pocitům samoty a prázdnoty. Problémy se šéfem zase vyvolávaly pocity selhání a neschopnosti. Její přirozenou reakcí bylo snaha tyto pocity potlačit – napravit vztah s dcerou a změnit práci.
V terapii jsme ale šli jinou cestou. Klientka se otevřela svým pocitům, prožila je a uvědomila si, že samota není nepřítel, ale součást života. Po čase dokonce řekla, že ji vnímá jako něco, co by chtěla obejmout, místo aby před ní utíkala. Podobně přijala i své selhání jako přirozenou součást lidského života. ❤️
Tímto prožitkem došlo ke změně. Už necítila potřebu měnit dceřino chování ani hledat novou práci. Získala vnitřní klid, protože její pocity přestaly být hrozbou. 🌈
Pokud by chtěla, může situaci s dcerou nebo šéfem řešit – ale už to není z tlaku nebo strachu, aby se vyhnula nepříjemným pocitům. Je to jednoduše proto, že může. ✨ Byla v pohodě s tím, když se nic nezmění i s tím, když ano.
Nemáme moc měnit vše kolem nás, ale máme sílu ovlivnit to, jak to vnímáme. Když se přestaneme snažit přizpůsobit okolnosti našim očekáváním a místo toho se těmto situacím otevřeme, zažijeme neuvěřitelnou svobodu 🕊️. Stáváme se tvůrci svých vlastních pocitů, namísto toho, aby nám je ovlivňovali vnější okolnosti.
A co vy? V jakých oblastech svého života máte tendenci měnit vnější okolnosti, místo abyste se podívali dovnitř? Možná objevíte, že máte více moci, než jste si, kdy mysleli. 😊