Proč se některá témata vracejí – a proč je to vlastně dobrá zpráva

Jedna z nejčastějších iluzí v osobním rozvoji je představa, že práce na sobě funguje jako ToDo list. Něco si vyčistím, hotovo a jdu dál.

Jenže naše psychika takhle nefunguje.

Funguje spíš jako cibule. Když pracujeme s nějakým tématem, vždy se odčistí jen ta vrstva, která je v daný moment připravená odejít. To znamená, že když máme nějaké téma zpracované, máme ho zpracované pro aktuální okamžik – pro aktuální tady a teď.

Neznamená to ale, že se někdy v budoucnu nemůže objevit situace, která v nás znovu něco rozjitří. A je to naprosto v pořádku.

Neznamená to, že jsme něco udělali špatně.
Jen jsme se dostali k další vrstvě.

„Tohle už mám vyčištěné.“

Často od klientů slyším větu:
„Tohle už jsem jednou zpracovával. To dělat nemusíme, to mám vyčištěné.“

Pokud to tak opravdu je, není problém se do tématu na chvíli vrátit, navnímat ho a po pár sekundách říct: „Ano, je to volné.“

Pokud se nám do toho ale vůbec nechce, je jisté, že tam ještě něco zůstalo a je potřeba jít více do hloubky

Příklad: stres ze zkoušky

Představme si klienta, který jde na důležitou zkoušku a cítí velký stres.

Když jdeme do tématu hlouběji, objeví se například strach, že zklame rodiče a oni ho nebudou mít rádi. Toto téma zpracujeme a klient se cítí dobře. Při představě, že zkoušku neudělá, už necítí žádné napětí.

Jenže při další zkoušce se stres objeví znovu.

Tentokrát se ale objeví jiné téma – například strach, že si nenajde dobře placenou práci a bude živořit. Zpracujeme chudobu, nejistotu a katastrofické scénáře typu „skončím někde pod mostem“.

Při třetí zkoušce se objeví nepříjemný pocit znovu. Už je mnohem slabší než na začátku, ale pořád tam je.

Tentokrát se ale objeví úplně jiná vzpomínka. Například situace ze základní školy, kdy nás učitel tasil k tabuli, nic jsme si nemohli vybavit a celá třída se nám smála.

Zpracujeme stud a zesměšnění – a při představě zkoušky je opět klid.

Co se vlastně stalo?

„Stres ze zkoušky“ bylo jen zastřešující téma.

Na první pohled to vypadalo, že řešíme pořád to samé. Ve skutečnosti jsme ale postupně narazili na úplně jiná témata:

• strach ze zklamání
• strach z chudoby
• stud ze zesměšnění

A ta by se stejně dříve nebo později dostala na povrch.

Možná ne při zkoušce.
Spouštěčem by byla jiná situace.

Ale ta témata by tam pořád byla.

Proč má smysl se k tématům vracet?

Kromě toho, že se nám v dané situaci uleví, se často začnou měnit i další oblasti života.

Po zpracování strachu ze zklamání se může zlepšit vztah s rodiči.
Po zpracování chudoby přestaneme jednat ze strachu, začneme více tvořit a často nás to začne pracovně táhnout tam, kde se cítíme více naplnění.
Po zpracování studu se více postavíme sami do sebe a přestaneme být neviditelní.

Jak poznám, že je téma opravdu zpracované?

Většinou si to uvědomíme až zpětně.

Po několika podobných situacích si člověk najednou všimne:

„Tohle mi dřív dělalo obrovský problém.
A dneska to proběhlo úplně v klidu.“

Práce na sobě totiž není ToDo list.

Je to spíš postupné loupání cibule. A s každou vrstvou se nám dýchá o něco svobodněji.

Pokud chceš vědět, jak se dostat k hlouběji, rezervuj si nezávaznou 20 minutovou online konzultaci zdarma s Barčou nebo Markem, stačí kliknout na tlačítko níže.