Proč by si každý měl prožít smrt vlastního dítěte? 

Říkáte si, že jsem se zbláznil? Že to nemohu myslet vážně? Čtete tento článek jen proto, abyste mi pod komentář napsali, jaký jsem hovado? Vězte, že ještě před rokem nebo dvěma bych to měl stejně. Dnes však vidím věci jinak a rád vám vysvětlím proč. 

Neumíme prožívat emoce 

Aby vám následující text dával smysl, musím vám vysvětlit, s čím nyní pracuji. Jedná se o metodu BeTrue, která učí lidi, jak pracovat s emocemi. V rámci této metody si člověk prožije svá traumata a zpracuje své strachy. Klíčem je naprosté otevření se emoci a umožnění, aby si dělala, co chce. Říkáte, že jste si už někdy prožili smutek, lítost nebo samotu? Troufnu si říct, že 99 % z vás ne. 

Bráníme se prožívat emoce 

V naší kultuře se bráníme cítit tyto pocity. Dá se říci, že místo smutku prožíváme bránění se smutku, a to je ta skutečná bolest a utrpení. Pokud se dokážeme emocím opravdu otevřít a ony projdou celým tělem, přichází naprostý a trvalý klid, uvolnění a volnost. A je jedno, zda jde o smrt blízkého, znásilnění, týrání nebo zlost, protože Vám připálili jídlo v odpoledním meníčku. Klid přijde za každou opravdu prožitou emocí. 

Uvolnění strachu 

A teď zpátky k našemu tématu. Během terapií BE TRUE jsem se dostal ke svému strachu ze smrti dětí a skutečně jsem prožil emoci s touto smutnou událostí spojenou až do úplného uvolnění. Říkáte si, k čemu mi to je? Pokud máte tento strach zpracovaný, můžete svou energii věnovat tam, kde je potřeba a právě to se mi včera hodilo. Předal jsem děti na hlídání tchýni a šel ven přehodit sedačky z auta do auta. 

Křik a paralýza 

Najednou jsem slyšel křik. Můj starší syn (5 a půl roku) vyběhl ven, hrozně brečel a křičel, ať jdu dovnitř. Slyšel jsem, jak křičí i tchýně a můj mladší, čtyřletý syn. Ten měl přivřenou ruku v díře, do které zajíždějí dveře výtahu. Ruka nešla vyndat a dveře se snažily na střídačku vyjet a zajet, čímž mu ruku stále více drtily. Protože můj mozek již měl zkušenost (prožitou v terapii) s tím jaké to je vidět děti trpět, mohl se místo bránění se těmto pocitům soustředit na řešení.  

Klíčem k dobrým krokům je klid 

Zkusil jsem jeho ruku pomalu a jemně vytáhnout. To se nepodařilo, tak jsem do dveří kopnul, aby se škvíra zvětšila a ruka se uvolnila. Adriánek hodně plakal, ale protože jsem z celé situace nebyl vystrašený já, poměrně rychle se uklidnil. Nejhůř celou situaci nesla tchýně, která byla defacto paralyzovaná. 

Jak by to bylo dříve? 

Nejspíš bych byl také paralyzovaný nebo bych v silné emoční reakci vzal ruku a silou ji rval ven, čímž bych ji poškodil ještě více. Nebo bych zmateně pobíhal a hledal nějakou pomoc. Jsem si naprosto jistý, že kdyby kluky třeba srazilo auto a místo o ruku šlo o život, dokážu reagovat racionálně, bez emocí, a tím jim třeba zachránit život. A to za pár minut prožívání nepříjemné emoce v terapii stojí. Co myslíte? Chcete se také přestat bát a reagovat v každé situaci tak, jak je to v danou chvíli nejlepší? Pak Vás rád celým procesem provedu.  

Autor: Marek