Přehlcení: Když bojujeme s tím, co právě je

Marek Lojkásek12.5. 20250

Je jedno, jestli jsme přehlceni prací, emocemi nebo informacemi. Společný jmenovatel je často jeden:

Nechceme cítit, že jsme přehlcení.

A tak místo toho, abychom udělali krok zpět, uznali a dovolili si cítit, že „teď je toho prostě moc“, začneme bojovat. Ne s prací. Ne s událostmi, které teď zažíváme. Ale s tím, co právě cítíme.

💨 Co všechno nám ten boj bere?

Z vlastní zkušenosti vím, že tenhle vnitřní odpor nás stojí víc, než si myslíme.

🧠 Když jsem cvičil Wim Hofovu metodu, vydržel jsem bez nádechu:
– 4 minuty, když jsem byl klidný
– 3 minuty, když mi občas vletěla myšlenka
– 2 minuty, když jsem byl zahlcený myšlenkami

To znamená, že boj s přehlcením mi sebral klidně 50 % kyslíku. A to je jen dech. Co teprve energie, pozornost, kapacita zvládat výzvy?

🔁 Začarovaný kruh (a vypnutý mozek)

Pamatuju si období, kdy jsem měl v práci opravdu hodně. Dával jsem si přesčasy a doufal, že tím doženu resty. Ale večer jsem zjistil, že když shrnu, co jsem za ten den udělal, tak toho nebylo moc. Vlastně jsem celý den lítal z úkolu na úkol a hotové nebylo v podstatě nic. Většinu času jsem totiž bojoval se svými pocity – s tlakem, únavou, neklidem, nudou.

A tady přichází klíčová věc:

🧠 Mozek nás chce před přehlcením „ochránit“.

Když vnímá přetížení, zareaguje, jako by šlo o ohrožení života. Aktivuje reakci bojuj – uteč – ztuhni a přesměruje energii do těla, aby bylo připravené na přežití.

Současně vypne nebo výrazně omezí činnost prefrontálního kortexu – části mozku, která je zodpovědná za rozhodování, plánování, analýzu problémů i kreativní myšlení.

Tuhle reakci máme hluboce zakódovanou v biologii.

Když naši předci čelili tváří v tvář šelmě, nebyl čas přemýšlet – bylo potřeba jednat.

A právě proto má tato přežitková reakce přednost před rozumem.
V moderním světě už to nejsou šelmy, ale maily, deadliny nebo emoce, které spustí stejný alarm. V přehlcení tedy ztrácíme přístup ke schopnostem, které bychom právě teď nejvíc potřebovali.

Co se pak děje?

Nestíhám úkoly
Bojuji se nepříjemnými pocity z toho, že nestíhám úkoly
Mozek mi vypíná přemýšlení
A kvůli tomu stíhám ještě méně

Tenhle kruh se točí, dokud nezměníme přístup.

✅ Co se stane, když přestanu bojovat?

Když jsem si jednoho dne řekl „dost“ a přehlcení si naplno prožil a zpracoval. Přestalo být už pro můj mozek nebezpečné. Mozek vlastně zjistil, že tento pocit není nebezpečný a tím pádem na něj nemusí jako na nebezpečí reagovat. De facto ze dne na den se mi neskutečně zvýšila produktivita. To co jsem dříve dělal 3 dny dnes zvládnu za jeden.

🔋 Tělo to ví dřív než mysl

Znáš ten pocit?

Celý den jsi v práci vyčerpaný.

Říkáš si: „Hned jak přijdu domů, jdu spát.“
Ale chvilku po tom, co odejdeš z práce a vše hodíš za hlavu, tak máš energie spoustu a spát nepotřebuješ?

Co se stalo?

✅ Přestal jsi bojovat s tlakem, emocemi, očekáváním. Tělo se uvolnilo. Energie se vrátila. Když nebojuješ s pocity, necháš je procházet, dovolíš si je cítit, můžeš se takto lehce cítit i když jsi přehlcení. Když pak máš energii a dosah na své myšlení, vše s klidem zvládneš.

🌊 Emoční přehlcení funguje stejně

Nejde jen o práci. Když potlačujeme nějakou silnou emoci, nemáme kapacitu zpracovat ty další.
Události se hromadí a působí čím dál těžší. To vystihují i lidová rčení jako:

„Neštěstí nechodí samo“
„Z bláta do louže“
„Na posranýho i hajzl spadne“
„Když prší, tak leje“

Když jsme uvnitř zahlcení, další rány světa působí mnohem větší.

Ale kdybychom měli tu první událost prožitou a přijatou, zvládli bychom i ty další – s větším klidem a nadhledem.

🔬 Co říká věda?

Potlačování emocí zvyšuje spotřebu energie i stresové hormony
Když je mozek přetížený, omezuje činnost prefrontálního kortexu
To znamená: horší rozhodování, nižší produktivita, výpadky soustředění
Chronické potlačování emocí zvyšuje únavu, vyhoření a snižuje výkon

✨ Závěrem

Přehlcení není o tom, že je toho moc.

Je to o tom, že nechceme cítit, co je právě teď. Když si tyto pocity nezpracujeme, tak jsou pro nás nebezpečné a náš mozek nám v dobré víře vypíná nástroje, které by nám mohly pomoct.

💡 Zkus si příště říct:

„Dovoluji si cítit se přehlcený“, legalizuj tento stav a naplno ho prožij (pokud nevíš jak, mrkni na náš webinář 😊).

A všímej si, co se začne měnit.