Free cookie consent management tool by TermsFeed Update cookies preferences

Když po zlepšení přijde krize…

U dlouhodobých klientů se často opakuje jeden specifický moment. Po prvotní fázi zlepšení přijde najednou krize. A klient se diví – vždyť se mi začalo konečně dařit, proč je mi najednou hůř?

Odpověď je překvapivě jednoduchá: náš mozek nesnáší změny.
A i to, že se začneme cítit lépe, je z hlediska mozku změna – tedy potenciální nebezpečí.

Proč máme podvědomě odpor ke změně?

Když se podíváme do historie našeho vývoje, je to zřejmé. Jako lidé jsme stovky tisíc let přežívali v malých tlupách, na známém území. Každá migrace – změna prostředí – mohla znamenat jedovaté rostliny, predátory nebo jiné smrtelné hrozby. Změna = nebezpečí. Tato stará rovnice v nás zůstává dodnes.

I pozitivní změna (např. úleva od úzkosti) je pro mozek něco nového a tedy potenciálně hrozivého.

Americký psychiatr a neurovědec Judson Brewer, který se zabývá léčbou úzkostí, popisuje podobný jev: když začnou lidem ustupovat úzkosti, objeví se nový typ úzkosti – z toho, jaké to bude bez úzkosti. Tento stav je neznámý, a proto opět vyhodnocený jako nebezpečný.

Zkrátka: i život bez úzkosti je změna, a tedy stresor.

Vnitřní konflikt: bojím se vpřed i zpět

Mé zkušenosti z praxe ukazují, že se často objeví oba strachy zároveň – strach ze změny (zlepšení) a strach, že se vše vrátí zpět do starých kolejí.
V podvědomí vzniká napětí mezi dvěma variantami, které jsou obě vnímané jako nebezpečné:

  • „Co když se to zlepší – a já to nezvládnu?“
  • „Co když se to nezlepší – a bude to jako dřív?“

Tento vnitřní rozpor není vědomý. Klient si často myslí, že se chce zlepšit. Ale v podvědomí se této změny bojí. Podobně se bojí návratu starých stavů, protože už ochutnal, jaké to je, když je mu lépe. A ztráta toho „lepšího“ by bolela.

A tak se dostáváme do bodu, kdy ani jedna cesta se nezdá bezpečná.
Právě proto jsou pocity, které se objeví po období zlepšení, tak silné a zahlcující.

Jak s tím pracovat?

Dobrá zpráva je, že se v tomhle období neobjevuje nic nového. Platí dál stejná rovnice:

Nepříjemný pocit = blok = prostor pro hluboké prožití.

Pokračujeme tedy stejně jako vždy. Prožít, dovolit, prodýchat. Pokud je potřeba jít hlouběji, pomohou otázky jako:

  • „Co je nepříjemného na tom, že už necítíš to, co dříve?“
  •  „Co je nepříjemného na tom, když se nic nezmění a bude to jako dřív?“

Fáze transformace

Osobně mám tuto fázi – jak u sebe, tak u klientů – velmi rád. Říkám jí transformační období. Právě tady se často vyplaví poslední vrstvy strachu, kontroly nebo nejistoty, které s proměnou souvisí. A když se skutečně prožijí, dochází k hlubokému uvolnění. Je to jako tečka za starým příběhem, po které se otevírá prostor pro nový.

To, co chci předat je, že zhoršení není selhání. Je to přirozená součást změny.
Nepříjemné pocity nejsou nebezpečné – jsou to pozvání ke změně uvnitř.
A pokud jim věnujeme pozornost, vedou nás k hluboké vnitřní transformaci.

👉 Pokud právě procházíte podobným obdobím a chcete tomu porozumět hlouběji, rezervujte si bezplatnou 20minutovou konzultaci. Pro praktické tipy, jak do hloubky zpracovávat nepříjemné pocity mrkněte na webinář.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *