Free cookie consent management tool by TermsFeed Update cookies preferences

Jak se mění naše vnímání nepříjemných pocitů v čase?

Dnes bych se s vámi chtěl podělit o něco víc osobního a možná trochu filozofického. Zamýšlím se nad tím, co jsou vlastně „nepříjemné“ pocity. Jsou skutečně nepříjemné? A co se stane, když se na ně začneme dívat jinak? Když je začneme doopravdy cítit?

Budu mluvit hlavně o sobě a svých klientech. O tom, jak se naše vnímání nepříjemných emocí časem mění. Hned jak jsem začal tento článek psát, pocítil jsem zvědavost – jak na něj budete reagovat. Protože kdybych něco takového četl před pár lety, ještě předtím, než jsem se potkal s BeTrue, nejspíš bych si řekl: „To je ale blbost.“ A hlavně ty poslední fáze by mi nedávaly vůbec smysl.

Ale pojďme k věci – k jednotlivým fázím vztahu k nepříjemným pocitům, respektive k tomu, jak se při začleňování BeTrue postupně mění.

1) Nechci to cítit

Tohle je úplný začátek. A taky důvod, proč lidé často začnou na sobě pracovat. Nepříjemný pocit = problém, kterého se potřebuji zbavit. Je to přirozené. Společnost nás učí: když se necítíš dobře, udělej něco, abys to změnil. Vyplakej se, dej si drink, pusť si seriál, nebo začni „na sobě makat“, ať se to už neopakuje.

V lepším případě se člověk vydá na cestu osobního rozvoje, v horším jen otupí vnímání a čeká, až to přejde. V této fázi je hlavním cílem necítit to, změnit to, opravit se.

2) Nepříjemné pocity jako kontrolky

Po hlubokém prožití několika emocí a úlevě, která po nich přichází, se něco začne měnit. Klient si začne všímat: „Aha, tak ten nepříjemný pocit byl vlastně jen signál, že něco ve mně potřebuje mou pozornost.“

V této fázi už chápe, že „nepříjemný pocit = blok“. Začne ho vnímat jako kontrolku na palubovce. Ne jako nepřítele, ale jako informaci.

Všímám si, že u klientů se tohle uvědomění často týká spíš mírnějších emocí. Když přijde nějaká silná vlna, tak to celé jde do pozadí a znovu se objeví tendence „rychle to spravit“. A to je naprosto v pořádku. Tělo se učí. Pořád ještě jsme trochu ve fázi: „čistím, abych to už nemusel cítit a zažívat“.

3) Nepříjemné pocity jako příležitost

Postupně se dostáváme do bodu, kdy emoce přestávají být ohrožující. Klient si všímá, že se už nebojí cítit. Ví, že zvládne každý pocit. Ví, že má nástroje. Mizí vnitřní boj.

A s tím přichází větší přítomnost. Energie, která dřív šla na potlačení emocí, se uvolňuje – do tvořivosti, vnímání, bdělosti. Často mi klienti říkají, že lépe spí, stáčí jim méně spánku a přesto jsou víc odpočatí. Roste jejich produktivita i pocit štěstí.

V této fázi se mohou objevit i nové, nečekané vrstvy. U mě to například bylo tak, že jsem začal vnímat každý nepříjemný pocit jako příležitost k růstu. Když pak ale všechny nepříjemné pocity zmizely, přišla poměrně silná krize — měl jsem pocit, že už dál neporostu. Ukázalo se ale, že i tohle byl jen další blok, který stačilo zpracovat. A růst pokračoval dál.

4) Rozdíl mezi příjemným a nepříjemným mizí

Tohle je ta část, která by mě kdysi donutila zavřít počítač a říct si, že autor článku je blázen. Ale dnes už to tak nevnímám.

Nacházím se právě v této fázi a cítím, že moje vnímání emocí se zásadně proměnilo. Už nedělím pocity na „dobré“ a „špatné“. Neříkám, že radost je lepší než smutek. Ve skutečnosti je smutek nádherná emoce. Ale většina lidí ho nikdy doopravdy nezažila. Místo smutku prožívají odpor vůči smutku.

To, co běžně nazýváme „nepříjemným pocitem“, často není ten pocit samotný, ale odpor vůči němu. A čím víc odporujeme realitě, tím víc trpíme. Ale když odpor zmizí, i smutek je jemný, krásný, hluboký. V této fázi lidé začínají milovat nepříjemné pocity a ty tím pádem přestávají být nepříjemné.

Závěr

Když se podívám zpátky, vidím tu cestu jako sérii proměn vnímání. Na začátku byl odpor, pak přišlo pochopení, pak ochota, nakonec přijetí. A z přijetí vyrůstá svoboda – prožít jakoukoli emoci, bez potřeby ji měnit, bez potřeby se jí bránit.

Nejde o to, nemít nepříjemné pocity. Jde o to, umět je cítit. Bez útěku. Bez boje. A bez přesvědčení, že se jich musíme zbavit.

Možná to zní divně. Možná to budeš číst s odporem. A možná to bude právě ten odpor, který jednou ucítíš – doopravdy – a on se rozpustí. A spolu s ním i ten nepříjemný pocit.

🧭 Zaujalo tě to? Pokud cítíš, že bys tohle chtěl prožít i na vlastní kůži, můžeš si rezervovat 20minutovou konzultaci zdarma. Společně se podíváme na to, co tě aktuálně trápí, a jestli by ti tahle cesta mohla dávat smysl.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *