Jak poznat, že je intuice skutečná?

Často slyšíme větu: „Já to věděl… intuice mi říkala, že tam nemám chodit.“
Ale byla to opravdu intuice? Nebo jen strach, který se tvářil jako něco vyššího?

Spousta lidí chce intuici hlavně proto, aby se dokázali správně rozhodnout. Aby udělali tu „dobrou“ volbu. Jenže právě v tom je ten háček: když se potřebujeme rozhodnout správně, v pozadí už běží nepříjemné pocity z možnosti, že to pokazíme. A tam, kde je strach nebo napětí, je málo prostoru pro vnímání něčeho jemného, jako je intuice.

Když mám v jedné z variant nepříjemný pocit, začnu věnovat obrovské množství pozornosti tomu, abych se cítil líp. V praxi to znamená, že moje energie jde do vnitřního boje, ne do naslouchání. Není kapacita.

Proto intuice u velkých životních křižovatek tak často selhává. Rozchod. Změna práce. Přestěhování. Ty věci jsou pro nás příliš důležité a příliš se bojíme špatného kroku.

Naopak u maličkostí intuice funguje skvěle, protože na nich tolik nelpíme. Třeba když se rozhoduješ, jestli si dáš na pumpě kafe nebo ne, a prostě víš, že dneska ne. Nebo jdeš z práce jinou ulicí než obvykle, jen „protože se ti chce“. A až pak zjistíš, že ta tvoje běžná trasa byla zrovna zavřená kvůli opravě chodníku.

Intuice není: „Byl ve mně hrozný pocit, věděl jsem, že ten vlak nabourá.“
To je strach.

Intuice je spíš: „Nastupuji tu každý den, ale dneska mě prostě napadlo, že se ještě projdu po nádraží a pojedu dalším vlakem.“
Bez dramatu. Bez nepříjemného pocitu. Jen tiché „tak nějak“.

A z toho plyne jedno pravidlo:
Když je to intuice, necítíme u toho nic nepříjemného.
Když jsou obě varianty „ve volnosti“, intuici poznáme snadno.
Ale jakmile je v jedné z možností strach, rozhodujeme se automaticky tak, aby nám to bylo co nejméně nepříjemně – ne podle intuice.

Každý intuici má. Jen každý vidí jinou „klíčovou dírkou“

Mozek dostává obrovské množství informací. Konkrétně 11 000 000 bitů za vteřinu. Jen pro představu – kdybychom tohle množství informací napsali ve Wordu a vytiskli, papíry by tvořily věž, která je 3,5 metrů vysoká. Za minutu je to věž vysoká 210 metrů.  

Vědomě jsme však schopní vnímat mnohem méně. Z té 210metrové věže papíru pouze jeden nebo dva odstavce, takže vnímáme opravdu jen malí zlomek z toho, co se k nám dostává. Je to vlastně taková klíčová dírka, kterou koukáme na svět, abychom se z toho množství informací nezbláznili.

A tady se dostáváme k tomu, proč o tom píšu. V té 210metrové věži papíru je obsaženo spoustu intuice, my ji jen nevnímáme. Ze stejného důvodu je někdo schopen vidět energii nebo auru lidí a jiný ne.

Když čistíme své bloky – třeba díky metodě BeTrue – přestáváme bojovat s vlastními pocity a místo boje sám ze sebou jsme najednou schopní vnímat větší objem informací. Klíčová dírka se rozšiřuje.

Vědomě zachytíme víc signálů, jemností, impulsů a „náhlého vědění“, kterému říkáme intuice.  

Tohle je to, čemu se často říká rozšířené vědomí.
Ve skutečnosti je to jen svět bez rušení – bez bloků, které nám dřív braly pozornost.