Všichni kolem mi kazí život! Nebo ne? Jak převzít kontrolu nad svým štěstím.

„Moje máma byla hrozná, způsobila mi šílená traumata, a proto je můj život teď tak mizerný.“
„Táta byl alkoholik, naučil jsem se od něho špatné vzorce, a proto si teď vybírám podobné partnery jako byl on.“
„Učitel ve škole si na mě zasedl, trápil mě, a proto se teď bojím všech autorit.“

Zní to povědomě? Možná jste něco podobného slyšeli od svých známých. Možná jste si to sami někdy pomysleli. 🤔

Je normální, že jsme v dětství zažili těžké situace. Každý si nese nějaké rány. Nelze se jim vyhnout – a vlastně by to ani nebylo žádoucí. Správně zpracovaná zkušenost nás může posílit. Co ale není v pořádku, je lpění na minulých křivdách a obviňování druhých za náš současný život.

Oběť nikdy nebude šťastná

Jakmile se nám kolem 25. roku plně dovyvine emoční systém, stáváme se plně zodpovědnými za své životy. (Neurovědci zjistili, že právě v tomto věku se dokončuje vývoj prefrontální kůry – části mozku zodpovědné za emoční regulaci a rozhodování.) Pokud člověk ve čtyřiceti pořád obviňuje svou matku, že ho v dětství nutila jíst, a proto dnes bojuje s nadváhou, není to řešení. Pouze udržuje své neštěstí při životě.

Obviňování okolí nás staví do role oběti. A oběť nikdy nebude šťastná, protože její štěstí je v rukou druhých. Jenže změnit všechny kolem sebe je nemožný úkol. A i kdyby se to někomu podařilo… co když se změní zase jinak?

Budeme je pak vydírat větami jako:

👉 „Nebudu ti půjčovat děti.“
👉 „Opustím tě, jestli se nezměníš.“
👉 „Buď hodná holčička a pak tě budu mít ráda.“

Ano, tohle lidé někdy dělají. Ale výsledek? Frustrace a zklamání.

Cesta ke svobodě nevede přes kontrolu druhých, ale přes přijetí zodpovědnosti za sebe sama.

Proč si neseme traumata z dětství?

Malé dítě většinou nemá takový dosah na své emoce, aby si tyto situace umělo zpracovat samo. Učí se nápodobou – tedy pokud to neumí rodič, neumí to většinou ani dítě.

Pokud dítě zažije nepříjemnou situaci a neumí plně prožít své emoce, které tam přicházejí, odnáší si do života trauma. Velikost traumatu poznáme podle toho, jak bolestivé emoce se schovávají v nitru.

Jak zpracovat traumata a cítit se svobodně?

Ve stavu hlubokého uvolnění (tzv. alfa stav) se můžeme vrátit k nepříjemné zkušenosti a procítit ji znovu. Klíčem je dovolit si ji prožít celým tělem – ať už přijde tlak na hrudi, motání hlavy nebo jiné fyzické projevy. Pokud to bolí, znamená to, že se dostáváme k podstatě. Důležité je neutíkat. Naopak se ještě více otevřít.

Jak poznat, že jsme emoci skutečně prožili?

Po plně prožité emoci přichází neutrální pocit a klid. Už nemáme potřebu se k dané situaci vracet. Pokud se v myšlenkách neustále vracíme, znamená to, že jsme si emoci ještě neprožili naplno.

Neexistuje jediná správná cesta k uzdravení. Co ale vím jistě? Tato metoda funguje a mění životy.

Co dál?

Takže: jsi dospělý. Přestaň hledat viníky a stát na místě. Vezmi svůj život do vlastních rukou, zpracuj si své křivdy a uvidíš, že se ti neskutečně uleví.

Představ si ten pocit… Ráno vstaneš a cítíš se lehčí. Nemáš potřebu vinit ostatní. Máš konečně sílu tvořit svůj život podle sebe.

✨💖